Zpracoval: Vladimír Vlasák

Uveřejněno: MF Dnes, 25. 3. 1999

Sedmé album skupiny Mňága a Žd'orp nazvané Chceš mě? Chci tě! je v porovnání s předchozí deskou Bajkonur krokem vpřed: texty jsou trefnější a muzika pestřejší. Motivy písní lehce zapadají do albového celku; možná se tu Fiala dotýká pocitů doby stejně jako v éře totalitního režimu, kdy se "Mňága" potýkala se zákazy vystoupení:
A to je u českého popu věc takřka neslýchaná. Na desce není jediná slabá melodie. Některé z nich - Spaste svoje duše, Chceš mě? Chci tě!, Nagasaki Hirošima či Bylo deset, bude jedenáct - by v pohodě unesla i konzervativní rozhlasová stanice Radiožurnál.
Skupina perfektně využila ověřenou metodu: i myšlenky, jež nelze považovat za veselé a které na albu převažují, obklopila zvonivým, příjemně prchavým á poklidným bigbeatem. Výsledkem je autentická hořkosladká atmosféra, směs jasných i smutných barev, která prostupuje célé album. Za dvanáct let si kapela a její zpěvák Petr Fiala vybrousili melancholický bigbeatový styl a vyrostli z námořnických oblečků, v nichž se zpočátku nechávali fotografovat. A zdá se, že k dozrávání kapely přispívají i noví členové Jaromír Mikel a Pavel Fadrný, kteří zaujali posty kytaristy a bubeníka po loňských odpadlících.
Z řady songů vyplývá pocit prázdnoty či nenaplnění. V písni Všechno se popletlo! Fiala zpívá o prázdném nástupišti, kam nikdo nepřijíždí. Slova "Jsme nádoby bez dna, pozvolna unikáme" otevírají skladbu Bylo deset, bude jedenáct. Jednou kalich skepse přeteče, když Fiala v písni Optimista konstatuje: "Život není peklo, je to jen jeho oddělení". Jeho písně však nejsou depresivní ani sžíravé, spíše bezmocné - popisují situaci bez nároku na vztek. Ze skladeb Chceš mě? Chci tě!, Jablkový sad nebo Zatím vyvěrá Mňága a Žd'orp: Chceš mě? Chci tě! CD, 44 minuty, vydala firma Monitor-EML
čistá touha po harmonii a lásce. Fetr Fiala autorsky zraje a jeho skladby se stále více blíží k šansonům. V závěru desky hledá spolu se synem Hynkem správné slovo (Hledáme slovo), kterým by zachytil všechno avšak ví, že pro každého autora to je věčný úkol.
Muzika se přiléhavě spojuje s texty a souzní s nimi více než na kterémkoli z předchozích alb. Píseň Nagasaki Hirošima rock'n'rollově odsypává, zatímco Mraky visely nízko stojí na malbě kytar a skladba Odkud a kam na pruž,ném zvuku prokypřeném dechy. Pokud byla vzorem hudební odlehčenosti a jemnosti britská Morcheeba, pak je Mňága a Žd'orp ma správné stopě, i když ve výrazu je stále ještě setrvačnější a zní podle očekávání. Jako celek se album Chceš mě? Chci tě ! velmi povedlo.