Uveřejněno: Reflex č.13

Zpracoval: Milan Tesař

"Zatím to vypadá dobře/ jak to tak drží hezky pohromadě/." Tak doufá Mňága a Zd'orp v písni Zatím těsně před závěrem no vého alba. Není divu, o předchozím, rozporně přijatém titulu Bajkonur z roku 1997 se to říci nedalo. Lepidlo pouze o jediné složce, smutku, se ukázalo nedostatečným. S tímto vědomím kapela inzeruje nahrávku nazvanou Chceš mě? Chci tě! jako svou dosud nejveselejší. Jako by pochopila, že i poetická melancholie, je-li věčná, nudí.
At' formace z Valmezu dělá cokoli - už jiná nebude: rovné tóny saxofonu tancují v kole se zvonivou kytarou na nohách rytmické vteřinovky. Roztomile toporný, rovný, jistě ne módně funkující sound slouží střídmému písničkáři Petru Fialovi ke zpívání melodií, které málokdy překročí rozsah čtyř tónů. Zpěvák se při tom pohybuje s dramatickým výrazivem hodným Friga, komika nehybné tváře...
Jakými triky tedy může starý moravský kouzelník ještě překvapit? O místech, kde přemýšlíte, na které ze starších desek jste tu či onu písničku slyšeli, psát nebudu. Jinde ale jako by se kapela přece jen rozdýchala do pestřejších poloh: hlavně účelnou a pěknou kombinací akustických a elektrických kytar, která jí dodává mnohdy noblesnější, ušlechtilejší zvuk. Týká se to působivé písně Jablkový sad, kde dramaticky zahraje fragment samplovaného, zřejmě pozpátku natočeného dívčího zpěvu Všechno je před námi zase překvapivě zbourá obvyklý zvuk steel kytara a vynalézavě rytmicky rozbitý refrén.
Podobná pěkná hudební vyšinutí odvádějí od Fialovy recitace, což je u některých textů, kde jazykový minimalismus hraničí s nulovou výpovědní hodnotou, dokonce dobře. Fiala často zpívá stejnou sloku podruhé, byt' obmění jediné význam neposouvající slovo, jinde - ve Všechno se popletlo - pracuje s titulním souslovím pro jeho zvukovou případnost. Rozhodně nelze říci, že by jedna metafora stíhala druhou a nám v příběhu něco uteklo. Příjemným zpestřením desky pak jest Plíhalova Nagasaki Hirošima s nekomplikovanou přeznívající kytarou a pěkným trubkovým sólem. Pobavilo mě jímavé Hledáme slovo i Optimista s "kat'áckou" atmosférou s mým favorizovaným veršem: "Život není peklo/ je to jenom jen jeho oddělení."
Ačkoli to s sebou nese velké nebezpečí monotónnosti, jedno je mi na Mňáze stejně pořád sympatické: ta kapela, sice už s profesionálně udělaným zvukem, neztratila pel skupiny šikulů, kteří přijeli balit holky na chmelovou brigádu. A cítím, že je to baví.