Zpracoval: Vladimír Vlasák

Uveřejněno: MF 17. 9. 1997

P r a h a - Valašsko-meziříčská skupina Mňága a Žďorp, která se do análů domácího popu zapsala námořnickými oblečky a hity Výhledově či Hodinový  hotel, předkládá další dávku svého konstruktivního pesimismu. Čerstvá deska se třinácti skladbami a názvem Bajkonur, jež je na pultech právě od včerejška, bude mít křest 14. října v pražské Lucerně. "Bajkonur splňuje všechny požadavky, které klademe na název desky: je dostatečně krátký, aby ho všichni pochopili a uvízl jim v paměti," vysvětluje Petr Fiala, zpěvák a autor drtivé většiny repertoáru. Zároveň prý také vystihuje nonsensy dnešní doby - kazachstánský Bajkonur je totiž pro kapelu více než připomenutím prázdné bezvýchodnosti starých časů, které se stále hlásí o slovo. "Nedovedeme si horší slovo vůbec představit," tvrdí Fiala, jenž v písni Hezká holka zpívá: "Země na obzoru je pustá a všude kolem hladová ústa, život je jídlo a byt, není kam jít a není kde zůstat." Text písně Hloupý a ztracený zase Fiala vypointoval slovy: "Všechno zdá se být bezcenným, celý náš život, jsme hloupí a ztracení, bůhvíproč šťastní, no to jsme celí my." Napsal je ve čtyři hodiny ráno, ještě "rozhicovaný" po koncertu. "Mám hrozně divný pocit ze života poté, co mě opustil otec. Pořád přemýšlím, kam se ten život ztratí - jestli zůstane ve vzpomínkách nebo v hlavách lidí, kteří jsou ještě naživu. Abych to nesl líp, vymyslel jsem si, že se vlastně nic nezměnilo. Ríkám si, že všechno, co dělám, je odtamtud vidět," svěřuje se. Nové album zní podle Fialy "hodně natvrdo", ale zároveň si nechává - jak bylo zvykem i na šesti předchozích titulech - otevřené okénko naděje. "Snažím se, aby vždycky v písničkách naděje byla. Nechci tam mít jen negaci nebo pouhý popis depresivního stavu." Nicméně až do loňské premiéry autobiografického filmu Mňága: Happyend, který "prozradil" silný smysl kapely pro absurdní humor, se Mňága bránila "nařčením" z jednostranného pesimismu. "Lidi mi trochu vyčítali, že je to takové brečení," přikyvuje Fiala. "Ale náš humor je obsažený ve všech starších věcech a samozřejmě ho najdete i na nové desce." Jako příklad uvádí Fiala závěrečnou skladbu Pořád tě mám rád, která si pohrává se zdánlivě omšelým tématem lásky. "Možná je to trochu kýč, ale mně se právě takhle líbí." Deska Bajkonur, jež vznikala ve zlínském studiu V a na které se jako hosté podíleli Míša Klímková, Zbyněk Bělík, Petr Vavřík či Karel Markytán, je pro kapelu přelomová. "Příště už nebudeme sahat po starých písničkách, začneme dělat z čisté vody. A hrozně se na to těším," plánuje Fiala. "Oprášíme jen pár starších věcí, co lidi chtějí na koncertech. Máme nového kytaristu, který hraje jinak, než jsme byli zvyklí." Právě dobrodružství spojená s hraním a objevováním hudby Fialu stále lákají. "Jsem pořád ze všeho na větvi - jsme takoví doživotní amatéři," míní. Spoustu skladeb prý obvykle poměřoval hitem Hodinový hotel, ale pak se na to "vykašlal". "To není správná cesta. Hodinový hotel je už jednou napsaný. Mnohem lepší je riskovat, zkoušet, hledat." Tohle hledání ovšem vyžaduje hodně odvahy - zvlášť v dnešní době, kdy si kapela uvědomuje, že je součástí hudebního průmyslu. "V životě bych nešel hrát do muzikálu nebo dělat nájemného hráče. Máme velkou výhodu v tom, že nežijeme v Praze, kam jezdíme vyřizovat jen nejdůležitější věci nebo koncertovat. Žijeme sami za sebe někde úplně jinde a hrajeme písničky, které chceme dělat," uzavírá Petr Fiala.