Texty - Bajkonur

spaste svoje duše (petr fiala/petr fiala)

promoklé duše
se vrací z práce
autobus nikde
tak pohovoří krátce
na zastávce
slova nic nejsou
a duše to vědí
dál chybí odpovědi
přestává pršet
v Zapadákově

spaste svoje duše
svoje duše
spaste svoje duše
svoje duše

auta šplíchají z kaluží na kalhoty
život se valí a duše blednou závistí
nakonec skončí v bezmocným objetí
nikdo za nic nemůže a nikdo nic neví

spaste svoje duše
svoje duše
spaste svoje duše
svoje duše

rebelové vyměkli
Amerika je za rohem
co nemám, to si objednám
východ podchodem
štěstí ze zásilkové služby
tisíce děkovných dopisů
jen jeden chybí

a lidi sedí
před cukrárnou
a drtí větrníky lžičkama
míchají kafe
a jejim dobře
zdá se...
kočárky do kočárkárny!
nocležníci do noclehárny!

spaste svoje duše
svoje duše
spaste svoje duše
svoje duše

všechno se popletlo (petr fiala/petr fiala)

na prázdným nástupišti - všechno se popletlo!
furt nikdo nepřijíždí - všechno se popletlo!
skrze sklo na svět civím - všechno se popletlo!
a ty se ptáš jak se mi to líbí - všechno se popletlo!

všechno se popletlo!
všechno se popletlo!
všechno se popletlo!
všechno se popletlo!

popletlo
všechno
se!

chceš mě? chci tě! (petr fiala, jaromír mikel/petr fiala)

chceš mě? chci tě!
chceš mě? chci tě!
chceš mě? chci tě!
tak chceš mě? já chci tě!

prej pořád nic
to na co čekáš
je dávno pryč
tak nebuď smutná
nejsi v tom sama!

chceš mě? chci tě!
tak chceš mě? já chci tě!

chceš mě? chci tě!
tůdle! no co je?
chceš mě? chci tě!
tůdle! no co je?
chceš mě? chci tě!
tůdle! no co je?
chceš mě? chci tě!
tak co je?

prej pořád nic
to na co čekáš
je dávno pryč
tak nebuď smutná
nejsi v tom sama!

nagasaki hirošima (karel plíhal/karel plíhal, jaromír nohavica)

tramvají dvojkou jezdíval jsem do Židenic
z takový lásky většinou nezbyde nic
z takový lásky jsou kruhy pod očima
a dvě spálený drdce Nagasaki Hirošima

jsou jistý věci co bych tesal do kamene
tam kde je láska tam je všechno dovolené
a tam kde není tam mě to nezajímá
jó dvě spálený srdce Nagasaki Hirošima

já nejsem svatej ani ty nejsi svatá
jablka z ráje bejvala jedovatá
jenže hezky jsi hřála když mi někdy byla zima
jó dvě spálený srdce Nagasaki Hirošima

tramvají dvojkou jezdíval jsem do Židenic
z takový lásky většinou nezbyde nic
z takový lásky jsou kruhy pod očima

a dvě spálený drdce Nagasaki Hirošima
a dvě spálený drdce Nagasaki Hirošima
a dvě spálený drdce Nagasaki Hirošima
a dvě spálený drdce Nagasaki Hirošima

jablkový sad (jaromír mikel/petr fiala, radek vašek)

a když už je hladina klidná
dám ti hlavu do klína
myšlenka se mihne
oči potok spát
jablkový sad

a když už je hladina klidná
dáš mi hlavu do klína
vlaštovka se mihne
oči potok spát
jablkový sad

jako by to za to stálo (petr fiala/petr fiala)

dny, měsíce a roky tají
jak špinavý sníh na slunci
a z věcí, který byly
nezůstane kolikrát ani jen stín
člověk furt něco hledá
a když to najde tak je mu to málo
utíká, vrací se, běží a křičí
jakoby to za to stálo

skrze okno pizzerie dívám se jak město žije
jak se podél drogerie blíží Skippy s Brejláčem
pak jde kolem Vašek a jeho sbírka igelitových tašek
skrze okno pizzeri dívám se jak město žije

dny, měsíce a roky tají
a z věcí které byly
člověk furt něco hledá
utíká, vrací se běží a kříčí

jakoby to za to stálo
jakoby to za to stálo
jakoby to za to stálo
jakoby to za to stálo

mraky visely nízko (petr fiala/petr fiala)

mraky visely nízko
občas se blýsklo
rezavé plechy pod nohama
zarostlé kopřivama
O + O v křoví
s výhledem na řeku
a hlavně...
a hlavně žádné plány
pod zadkem deku

mraky visely nízko
občas se blýsklo
a odřel jsem si dlaně
než jsem se dostal za plot
ale stálo to za to

na konečnou (petr fiala/petr fiala)

v bledém světle půlnočního měsíce
pochodují noční chodci u krajnice
v bledém světle půlnočního měsíce
pochodují noční chodni u krajnice
zastavujem auto a ptáme se kam jdou
prý na konečnou

a zase jedem dál
tou tmavomodrou nocí
kde jsem se to ocit?
všude samí chodci!
štěrkem u krajnice jdou
prý na konečnou

teprve druhý den v poledne
s hlavou pod zmuchlaným poštářem
teprve druhý den v poledne
s hlavou pod zmuchlaným poštářem
došlo mi kam všichni jsou
fakt že jo
přesně na konečnou

přesně na konečnou
na konečnou!

v noci když na kopci stojím
vítr se kolem míhá
a jen ten divný pocit
který mi srdce svírá
zůstává se mnou dál
a ty seš někde ve tmě
město pode mnou zhasíná
a já jsem tu pro tebe a ty pro mě

já pro tebe
a ty pro mě

odkud a kam?! (martin knor/petr fiala)

samoškou jsem brouzdal
a hledal štěstí v mrazáku
chtěl jsem se jen dobře najíst
zbytek jsem měl na háku
byl jsem překouřenej
a byl jsem poraženej
na konci století
a co ty? jak je ti?

hlava mi třeštila
ze všech výhodných slev
i slovo "láska" znělo
jako když čůrám na plech
noci jsou dlouhý ale roky letí
odkud a kam se rači neptám
noci jsou dlouhý ale roky letí
odkud a kam se rači neptám

co k tomu dodat - asi zase jenom slova
sbalit si padá a zkusit skočit znova
snad mi jednou dojde k čemu to všechno je
doufám doufám že jo ale myslím že ne

pak jsem se vrátil do boje
s igelitkou plnou jídla
cpal jsem se salátem
čínská polívka stydla

noci jsou dlouhý ale roky letí
odkud a kam se rači neptám
noci jsou dlouhý ale roky letí
odkud a kam?!

optimista (petr fiala/petr fiala)

tak dlouho mi trvalo
než jsem se stal optimistou
kdo nežral hlínu
ten to neocení
tak dlouho mi trvalo
než jsem se stal optimistou
a život není peklo
je to jen jeho oddělení

vše bylo stvořeno
s dobrým úmyslem
a tak se rozhlížím
komu bych poděkoval
vše bylo strořeno
s dobrým úmyslem
jenom furt nevím
komu bych poděkoval

neboj neboj
to nic není
to je jenom
vystřízlivění
neboj neboj
to nic není
to je jenom
panák na uklidnění

a všechny moje dny se potácejí nocí
opálené holky se pohupujou v bocích
a všechny moje dny se tiše vrací domů
po dlažebních kostkách se honí zbytky stínů

tak dlouho mi trvalo
než jsem se stal optimistou
kdo nežral hlínu
ten to neocení
tak dlouho mi trvalo
než jsem se stal optimistou
a život není peklo
je to jen jeho oddělení...

zatím (petr fiala/petr fiala)

zatím to vypadá dobře
jak to tak drží hezky pohromadě
zatím to vypadá dobře
jak to tak drží hezky pohromadě

kdysi se mi svět zdál šílený a temný
plný postav shrbených a zámků bez klíčů
a teď jsem sám postava shrbená
další osel pitomý táhnoucí tenmá břemena

ale
s tebou!
s tebou!
s tebou!
vždycky jen s tebou!

zatím to vypadá dobře
jak to tak drží hezky pohromadě
zatím to vypadá dobře
jak to tak drží hezky pohromadě

zatím
skřípe to a rachotí
to vypadá dobře
jen housenková dráha na pouti
jak to tak drží
každý den o kousek kupředu
hezky pohromadě
dál

zatím!
s tebou!
zatím!

vždycky jen s tebou!
vždycky jen s tebou!
vždycky jen s tebou!
vždycky jen s tebou!
vždycky jen s tebou!
vždycky jen s tebou!
vždycky jen s tebou!
vždycky jen s tebou!

pokračování příště (petr fiala/petr fiala)

tak jsem si řek
že už se nebudu vzrušovat
na gauči v kuchini
už nebudu trucovat
tak jsem si řek
stačí sbalit jednu tašku
nemoh jsem najít svetr
nech toho, ty šašku

vázičky a vázy
jsou na svým místě
nezapoměň zítra přijdu trochu pozdě
ano jistě
já vím

tak jsem si řek
jestli to nakonec není jedno
jít anebo zůstat
a musel jsem si sednou
pak jsem si řek
už si nebudu nic říkat
a do svýho života
už nebudu se míchat

vidličky a nože
jsou na svým místě
nezapomeň koupit chleba
ano jistě
já vím

hrníčky a hrnky
jsou na svým místě
nezapomeň vynýst koš
ano jistě
já vím

muži a ženy
děti a psi
jsou na svých místech
pokračování příště
ano jistě
já vím

všechno je před námi (petr fiala/petr fiala)

všechno je před námi
tak jako vždycky bylo
dokonalé ksichty z reklamy
na dokonalý život
postavy z minulosti
známosti z podvědomí
vesele hlavou proti zdi
dál v sladkém bezvědomí

většinu času se zdá
že se toho moc nedá
že můžeš dojít jen tam
kam musí každý sám
nezapomeň spláchnout!

všechno je před námi
tak jako vždycky bylo
a když ne všechno
tak aspoň to co z toho zbylo
postavy z minulosti
známosti z podvědomí
vesele hlavou proti zdi
dál v sladkém bezvědomí

většinu času se zdá
že nic moc smysl nemá
vždyť můžeš dojít jen tam
kam musí každý sám
nezapomeň spláchnout!

bylo deset bude jedenáct (petr fiala, jaromír mikel/petr fiala)

jsme nádoby bez dna
pozvolna unikáme
jsme postavy ze sna
vteřiny do svítání počítáme

jsme hoře a strasti
do sebe narážíme
jsme klece a pasti
sami si překážíme

a všechno co vidím jsou jen nejasný stíny
reklamní agenti přestrojení za pepsi coly
bylo deset bude jedenáct
zas a zas a zas

jsme propast a tůň
omyly nepočítáme
co jsme? - tažný kůň
klapky na očích a zabíráme

a všechno co vidím jsou jen nejasný stíny
reklamní agenti přestrojení za pepsi coly
bylo deset bude jedenáct
zas a zas a zas

a všechno co vidím jsou jen nejasný stíny
a všechno co vidím jsou jen nejasný stíny
a všechno co vidím jsou jen nejasný stíny
a všechno co vidím jsou jen nejasný stíny

život a čas (petr fiala/petr fiala)

život a čas
jsou někam spolu
život a čas
anebo naopak

život a čas
v tichým rozhovoru
život a čas
anebo naopak

život a čas
nic je nerozdělí
život a čas
anebo naopak

život a čas
no a to je celý
život a čas
anebo naopak

hledáme slovo (petr fiala/petr fiala)

nikde nikde nikde
nenajdu to slovo
nikde nikde nikde
nenajdu to slovo

nikde nenajdu to slovo
kterým bysem všechno řek
nikde nenajdu to slovo
kterým bysem všechno řek

nikde nikde nikde
nenajdu to slovo
nikde nikde nikde
nenajdu to slovo
to slovo

auto
pes
kočka
myš

řekni:
hledáme slovo
ještě jednou
ještě

hledáme slovo
to slovo...