líně teče život ulicemi skrze lidi kočárky a psy podél výkladů a hospod vzhůru dál a zpátky líně teče život ulicemi mé karty jsou rozdané mé místo je určené cesta vede dál já už jsem zaparkoval hrací automaty zvoní na poplach ani nevím z čeho mám vlastně strach možná jsem měl jít o kousek dál ale já už jsem zaparkoval líně teče život ulicemi skrze lidi kočárky a psy podél výkladů a hospod vzhůru dál a zpátky líně teče život ulicemi a já s ním
znuděný doktor čeká na nusláku až ten chlap skočí dolů paní venčí psa na závodní dráze tam se žije rychle duše píchlé běží závod o dvě malá lízátka cikán v starém tričku Ramones brečí "už mi další nenos!" blije na zem v kupé vlaku do Košic pane, tady máte drobné kolikpak je hodin? to já nikdy nevím hele - útočí na sedum! tak se tím vším ženu dál před očima vidím tvoje boky nikdy to neskončí už to končí to všechno jsou mé zlaté roky hrdí muži ve svých fárech kují pikle na svých zádech nesou tíhu doby - no to zní bezvadně popelníky plné odložených dětí prázdné ženy pleťové masky ukradni si taky kousek lásky a vypadni! v parku čtyři mladí šutrem kočku hladí co se dá dělat - vždyť je to baví a jsou tak mladí stereofonní nářek se nese nocí můry a brouci ve svých pozlacených klecích - přichází královna kocovina autobusem až na konečnou loudá se mladý tragéd s hezkou slečnou pomalu zpátky domů podél stromů lehkou špičkou v cukrárně najít Domov a spát tak se tím vším ženu dál a v temné chodbě slyším kroky nikdy to neskončí už to končí to všechno jsou mé zlaté roky
dobrovolní vězňové spěchají do práce zahořklé čekání na sladké koláče vem mě s sebou vem mě s sebou nekonečné fronty u benzínových čerpadel popravišť, nemocnic, soudů a klepadel vem mě s sebou vem mě s sebou tajná přaní si strhnu z daní černý zástup vede Bílá paní vem mě s sebou vem mě s sebou nechci být kus bůčku být čárkou na účtu spláchni zhasni zamkni a vem mě s sebou vem mě s sebou pryč
v přízemí na zemi v černém pokoji na tlustém chlupatém koberci s pohledem upřeným na špinavý strop s pohledem utopeným ve tvých očích v přízemí na zemi v černém pokoji za oknem voda padá sedím sám a jen se v sobě sťourám a už mě to taky pěkně sere odnikud nikam a pořád pryč a najednou vstávám a proklínám hloupý a zbytečný den v přízemí na zemi v černém pokoji s tebou a přece tak sám s tebou a přece tak sám s tebou a přece tak sám s tebou a přece tak sám
děkuju ti za to žes mi ještě zavolala moje duše černá už to ani nečekala jenže moje drahá je to všechno trochu na nic já už jsem se rozhod' zítra znovu budu panic děkuju ti za to žes to rovnou nepoložil že jsi nezapomněl co jsi se mnou všechno prožil teďka svítí měsíc pro každý zvlášť - mě je to líto jenže už je konec však víš to vím to měsíc svítí měsíc měsíc svítí měsíc měsíc!
v klubu opřený nad automatem se snaží vyhrát trochu kovu pak druhý den čte v autobuse knihu o posmrtném životě večer si všimne nového účesu a zarudlých očí své ženy sní jídlo a mluví spolu o budoucnosti ze slov padají slupky a cáry zbytečných kousek písmen a zvuky se vyrovnávají do čím dál víc stejného šumění asi tak jako ze škeble sebrané kdysi na pláži stále sedí v předpotopních křeslech lžičkou se rýpou v lógru kamera zebere detail jeho tváře pak její plus to šumění kamera zvolna odjíždí dveře se zavřou je půl deváté a televize hraje slunko nesvítí tma ještě není stísněné pocity zbytky od večeře mlčení v křeslech okna dokořán káva je příliš horká prádlo dávno vyžehlené možná napsat dopis někomu
zrada je meč broušený na dvou stranách ten meč se kývá kývá se sem a tam a jestli dneska dopadne na tvoje záda zítra se vrátí a zasáhne toho kdo zradil
před osmi lety v zahradní restauraci seděl kluk s holkou u stolu nemluvili jen si četli kafka za osmnáct a james joyce bez dvou za dvacet bylo vedro a teplé pivo ve sklenicích zůstalo stejné v zahradní restauraci a nikde nikdo zdá se že mi trochu hoří do bot je toho o pár let víc můžu to tak nechat?! kafka za osmnáct a james joyce bez dvou za dvacet a nikde nikdo to jsou věci
autem nebo pěšky život je pořád hezký levně nebo draho všechny čeká stejné ráno pomalu anebo prudce hlava oči nohy ruce oběť nebo kat každej má život rád ženská nebo chlap každej má život rád
některá světla svítí jen černě drž se mě veď mě v tom divným světě a až se ti noc bude zdát moc studená nečekej na nic vem nohy na ramena možná že taky svítím jen černě špatně je vidět jsme ztracení ve tmě a když je noc dlouhá blbá a studená moje nohy tvoje ramena
půjdem spolu na kolotoče v ruském kolu chvíli spočnem a ty i kousek nebe jsou teď kousek vedle sebe jeden pohyb pouze a nemyslím že je to málo a děkuju za banalitu pomaličku osychám jako chleba v igelitu nevím kudy kam nespěchám stačí že jsem tady s tebou a že se točí tenhle krám nemyslím že je to málo zvlášť když vím co všechno bylo poperu se s horkým čajem dívám se na noční zprávy pak to vypnu čtu si knížku až budeš chtít - řekni zhasnu
splynul na chvíli s davem a teď se snaží odejít zadem a najít nějaké místo kde by snad bylo čisto uprostřed takzvaného kypícího života opouští ho pozvolna poslední jistota všichni se tváří mile jsou to pro něho těžké chvíle tak se taky tak tváří lampióny do noci září ve frontě na poště se složenkou v ruce je mu už jasné že není kam utéct a večer když sedí v kině s její rukou ve svém klíně nemyslí najednou na nic tuhle chvíli by nevyměnil za nic
pojď půjdem na malou procházku tmou nekonečnou prázdnotou okolo soustrojí otroci běhají snaží se seč jim síly stačí schovej se pod kabát musíme uniknout když andělé vyrostou na všechno zapomenou pouta si nasadí tiše se zařadí a jdou ropovod parovod rytmický doprovod úderů do spánku otřes se beránku marně se rozhlížím tmou není kam uniknout naraž si čepici zavaž si boty a běž snad se sám otrokem nestaneš doufám že budeš mít stěstí na procházce tmou nekonečnou prázdnotou
nevím co bylo jestli to vůbec bylo když se teď podívám zpátky jasně vidím že nic není jasné že všechno teprv začne snad konečně ráno vyjde slunce konečně řekneš "já tě potřebuju" konečně otevřeme dveře nevím neznám doufám pochybuju konečně se snad něco stane nebo ne a pak to zmizí nebo ne zůstane
svět snů odložených na neurčito svět nočních zpráv - buď zdráv! svět polobdění vypelichaných pondělků svět který mizí - se dívej! dívej! - se dívej! dívej!