líně teče život ulicemi
skrze lidi kočárky a psy
podél výkladů a hospod
vzhůru dál a zpátky
líně teče život ulicemi
mé karty jsou rozdané
mé místo je určené
cesta vede dál
já už jsem zaparkoval
hrací automaty zvoní na poplach
ani nevím z čeho mám vlastně strach
možná jsem měl jít o kousek dál
ale já už jsem zaparkoval
líně teče život ulicemi
skrze lidi kočárky a psy
podél výkladů a hospod
vzhůru dál a zpátky
líně teče život ulicemi
a já s ním
znuděný doktor čeká na nusláku
až ten chlap skočí dolů
paní venčí psa
na závodní dráze tam se žije rychle
duše píchlé běží závod
o dvě malá lízátka
cikán v starém tričku Ramones
brečí "už mi další nenos!"
blije na zem v kupé vlaku do Košic
pane, tady máte drobné
kolikpak je hodin? to já nikdy nevím
hele - útočí na sedum!
tak se tím vším ženu dál
před očima vidím tvoje boky
nikdy to neskončí už to končí
to všechno jsou mé zlaté roky
hrdí muži ve svých fárech kují pikle na svých zádech
nesou tíhu doby - no to zní bezvadně
popelníky plné odložených dětí prázdné ženy
pleťové masky ukradni si taky kousek lásky a vypadni!
v parku čtyři mladí šutrem kočku hladí
co se dá dělat - vždyť je to baví a jsou tak mladí
stereofonní nářek se nese nocí můry a brouci
ve svých pozlacených klecích - přichází královna kocovina
autobusem až na konečnou
loudá se mladý tragéd s hezkou slečnou
pomalu zpátky domů podél stromů
lehkou špičkou v cukrárně
najít Domov a spát
tak se tím vším ženu dál
a v temné chodbě slyším kroky
nikdy to neskončí už to končí
to všechno jsou mé zlaté roky
dobrovolní vězňové spěchají do práce
zahořklé čekání na sladké koláče
vem mě s sebou
vem mě s sebou
nekonečné fronty u benzínových čerpadel
popravišť, nemocnic, soudů a klepadel
vem mě s sebou
vem mě s sebou
tajná přaní si strhnu z daní
černý zástup vede Bílá paní
vem mě s sebou
vem mě s sebou
nechci být kus bůčku
být čárkou na účtu
spláchni zhasni zamkni
a vem mě s sebou
vem mě s sebou
pryč
v přízemí na zemi
v černém pokoji
na tlustém chlupatém koberci
s pohledem upřeným na špinavý strop
s pohledem utopeným ve tvých očích
v přízemí na zemi
v černém pokoji
za oknem voda padá
sedím sám
a jen se v sobě sťourám
a už mě to taky pěkně sere
odnikud nikam
a pořád pryč
a najednou vstávám
a proklínám
hloupý a zbytečný den
v přízemí na zemi
v černém pokoji
s tebou a přece tak sám
s tebou a přece tak sám
s tebou a přece tak sám
s tebou a přece tak sám
děkuju ti za to
žes mi ještě zavolala
moje duše černá
už to ani nečekala
jenže moje drahá
je to všechno trochu na nic
já už jsem se rozhod'
zítra znovu budu panic
děkuju ti za to
žes to rovnou nepoložil
že jsi nezapomněl
co jsi se mnou všechno prožil
teďka svítí měsíc
pro každý zvlášť - mě je to líto
jenže už je konec
však víš to
vím to
měsíc
svítí měsíc
měsíc
svítí měsíc
měsíc!
v klubu opřený nad automatem
se snaží vyhrát trochu kovu
pak druhý den čte v autobuse
knihu o posmrtném životě
večer si všimne nového účesu
a zarudlých očí své ženy
sní jídlo a mluví spolu o budoucnosti
ze slov padají slupky a cáry
zbytečných kousek písmen
a zvuky se vyrovnávají do čím dál víc
stejného šumění asi tak jako ze škeble
sebrané kdysi na pláži
stále sedí v předpotopních křeslech
lžičkou se rýpou v lógru
kamera zebere detail jeho tváře
pak její plus to šumění
kamera zvolna odjíždí
dveře se zavřou
je půl deváté a televize hraje
slunko nesvítí tma ještě není
stísněné pocity zbytky od večeře
mlčení v křeslech okna dokořán
káva je příliš horká prádlo dávno vyžehlené
možná napsat dopis
někomu
zrada je meč broušený na dvou stranách
ten meč se kývá kývá se sem a tam
a jestli dneska dopadne na tvoje záda
zítra se vrátí a zasáhne toho kdo zradil
před osmi lety
v zahradní restauraci
seděl kluk s holkou u stolu
nemluvili jen si četli
kafka za osmnáct
a james joyce bez dvou za dvacet
bylo vedro
a teplé pivo ve sklenicích
zůstalo stejné
v zahradní restauraci
a nikde nikdo
zdá se že mi trochu hoří do bot
je toho o pár let víc
můžu to tak nechat?!
kafka za osmnáct
a james joyce bez dvou za dvacet
a nikde nikdo
to jsou věci
autem nebo pěšky
život je pořád hezký
levně nebo draho
všechny čeká stejné ráno
pomalu anebo prudce
hlava oči nohy ruce
oběť nebo kat
každej má život rád
ženská nebo chlap
každej má život rád
některá světla
svítí jen černě
drž se mě veď mě
v tom divným světě
a až se ti noc
bude zdát moc studená
nečekej na nic
vem nohy na ramena
možná že taky
svítím jen černě
špatně je vidět
jsme ztracení ve tmě
a když je noc dlouhá
blbá a studená
moje nohy
tvoje ramena
půjdem spolu
na kolotoče
v ruském kolu
chvíli spočnem
a ty i kousek nebe
jsou teď kousek
vedle sebe
jeden pohyb pouze
a nemyslím že je to málo
a děkuju za banalitu
pomaličku osychám
jako chleba v igelitu
nevím kudy kam
nespěchám
stačí že jsem tady s tebou
a že se točí tenhle krám
nemyslím že je to málo
zvlášť když vím co všechno bylo
poperu se s horkým čajem
dívám se na noční zprávy
pak to vypnu čtu si knížku
až budeš chtít - řekni
zhasnu
splynul na chvíli s davem
a teď se snaží odejít zadem
a najít nějaké místo
kde by snad bylo čisto
uprostřed takzvaného kypícího života
opouští ho pozvolna poslední jistota
všichni se tváří mile
jsou to pro něho těžké chvíle
tak se taky tak tváří
lampióny do noci září
ve frontě na poště
se složenkou v ruce
je mu už jasné
že není kam utéct
a večer když sedí v kině
s její rukou ve svém klíně
nemyslí najednou na nic
tuhle chvíli by nevyměnil za nic
pojď půjdem na malou procházku tmou
nekonečnou prázdnotou
okolo soustrojí otroci běhají
snaží se seč jim síly stačí
schovej se pod kabát
musíme uniknout
když andělé vyrostou na všechno zapomenou
pouta si nasadí tiše se zařadí a jdou
ropovod parovod rytmický doprovod
úderů do spánku otřes se beránku
marně se rozhlížím tmou
není kam uniknout
naraž si čepici zavaž si boty a běž
snad se sám otrokem nestaneš
doufám že budeš mít stěstí
na procházce tmou
nekonečnou prázdnotou
nevím co bylo
jestli to vůbec bylo
když se teď podívám zpátky
jasně vidím
že nic není jasné
že všechno teprv začne
snad
konečně ráno vyjde slunce
konečně řekneš "já tě potřebuju"
konečně otevřeme dveře
nevím neznám doufám pochybuju
konečně
se snad něco stane
nebo ne
a pak to zmizí
nebo ne
zůstane
svět snů odložených na neurčito
svět nočních zpráv - buď zdráv!
svět polobdění vypelichaných pondělků
svět který mizí - se dívej! dívej!
- se dívej! dívej!